1. Tento příběh patří všem citlivým a romantickým duším. Těm kdo věří, že bez ohledu na věk a řadu nepříznivých okolností je v životě každého člověka nejdůležitější láska. Neboť - jak napsal Henryk Sienkiewicz - "V moři zla, hlupoty, nejistoty a pochyb jakým je bytí, jediná věc proč stojí za to aby člověk žil je láska silná jako smrt. Nic krom ní... "

Ryšavý kůň měl strašně dlouhé nohy - to byla Yolandina první ucelená vzpomínka na dětství. Seděla na tom koni jako hromádka neštěstí, ještě po dětsku rozkročmo. Tmavě modrá etamínová suknička se jí přehrnovala přes veliké pánské sedlo. Pod sebou - oba obrácené vzhůru k ní - viděla dva mužské obličeje. Muži si jen chvílemi dovolili od ní odhlédnout a to jí pokaždé poskytovalo pohled na tmavé, rovné kadeře otce a světlou, nepořádně vlnitou hřívu strýčka Edmonda. Každý z nich kráčel po jedné straně toho dlouhonohého koně a dával pozor, aby nespadla. Připadala si v tom sedle nahoře střežená jako princezna z pohádek, které jí před spaním vyprávěla chůva Babetta.