2. Zlým pohádkovým drakem v tomto případě zaručeně musel být její bratříček Filip. Natřásal se vsedle za ní a ustavičně jí pošťuchoval a lehtal. Líný ryzák se pomalu ploužil podél zoraného pole a plašil hejna vran v těsné blízkosti. Vě větší vzdálenosti si ty smuteční tetky nedělaly nic z něj ani z lidí.
Bratr Filip byl o tři roky starší, o hlavu větší a nejméně o deset roků neposednější. Patrně se mu zdálo, že se na projížďce nemístně loudají a jako při každé nepříjemnosti ve svém krátkém životě, i z toho vinil mladší sestřičku. Když se mu ji nepodařilo vyprovokovat různým popichováním, zlostně ji štípl přes sukni do lýtka. Přes spoustu spodniček to ani nebylo znát, ale Filip měl tentokrát smůlu, uviděl to jeho otec.
"Filipe, pro ubližuješ své sestřičce?"
"Já jí nic nedělám, tatínku," hájil se s andělským výrazem v hezkém obličejíku chlapec. Zjevná lež barona Huberta pohněvala.
"Dobře jsem to viděl," vykřikl pobouřeně. "Pane, uvědomte si, že šlechtic nikdy nelže! A také neubližuje ženám, zvlášť když jsou malé. Jsem s vaším chováním krajně nespokojen!"