3. Baron Hubert de la Ferté jen výjimečně používal při výchově svých dětí tak obřadný tón. Jen velmi zřídka si včas připomněl, jaký důraz na vznešený odstup k potomkům klade jeho choť, tentokrát však byl synovou nedobrotou opravdu velmi pohněván. I tak vzápětí ke svému proslovu dodal po prostu, jak by to učinil kterýkoli jeho vesnický nájemce:
"Ještě jednou tě nachytám, jak sestru trápíš, Filipe a pamatuj, řemen se bude mít!"
Yolanda se zachrula v sedle šťastná, že nežalovala. Strýc Edmond se na ni zdola přímně usmál a vztáhl k ní paže.
"Tak co, princezničko, ještě toho nemáš dost?"
Měla toho nového zážitku právě tak akorát. Ochotně mu sklouzla do náručí, pevně ho objala kolem krku a nosík mu šťastně zabořila do košile. Hodně se ochladilo a z polí začalo nepříjemně foukat, ale v strýčkově náruči jí bylo teploučko. Strýc nikdy netrpěl zimou. Chodil věčně jen v rozhalené košili a kožené vestě a ruce měl přitom vždycky krásně hřejavé. Yolanda se blaženě přitulila k jeho teplé zarostlé hrudi, vnímala měkké píchání na tvářičce a spokojeně vzdychla. Byla strýčkův miláček a dobře to věděla.