6. U nohou měla plný košík dětského prádélka a tónem své řeči dala malé svěřence najevo, že by mnohem raději přišívala, zašívala a látala, než odpovídala na všetečné otázky. Tím se však malá Yolanda absolutně nenechala vyvést z míry. Když se jednou rozhodla, že něčemu přijde na kloub, nebylo moci, která by ji od toho odvrátila. Krom toho znala Bebettu skrz naskrz a byla si jistá, že s ní stárnoucí chůva trpělivost nikdy neztratí.
"To bych ráda věděla, nač Pánbůh potřeboval v nebi právě tu starou hraběnku?" uvažovala nahlas. Chůva z lásky k té malé byla ochotna doufat, že se snad přeslechla, ale než stačila čímkoli nahradit to ořehavé téma, malá si to v hlavičce bleskurychle přebrala a přezíravě mávla boubelatou ručkou.
"Ale co, ať si ji nechá. Já bych ji za tetičku nechtěla ani zanic!"
Ochůvu se pokoušely mrákoty.
"Slečno Yolando, takové věci přece nemůžete říkat, to se vůbec nepatří!"
"Proč ne? Vždyť je to pravda! Mně hraběnka nechybí ani trochu a strýčkovi také ne. Kdybych říkala opak, tak bych přece lhala a tím hřešila, protože lhát je hřích, tak to říká otec Bessiére."