Yolanda 5.

5. "Ale kde je teď, jak to, že tu není?" naléhala malá Yolanda na chůvu v záchvatu zvídavosti.
"Hraběnka je nyní v nebi," odvětila chůva vážně.
"A co tam dělá?"
"Inu, určitě se modlí za spásu duše pana Edmonda a zpívá mu s anděly věčnou píseň lásky, byla to velmi zbožná žena, slečinko."
Yolanda povážlivě nakrčila už tak dost pozdvižený nosíček, nějak se jí to vysvětlení nezdálo . Strýc Edmond je dost dobrý, nepotřebuje od nikoho přímluvu za svojí duši! A potom - hraběnka z těch dávných vzpomínek měla ostrou bradu, vysedlé lícní kosti v příliš hubené tváři a u nosu malou bradavičku. Její nepůvabný účes jako by nepoural moc vlasů, půostavou byla malá a ze všech stran plochá a krom toho musela být také stará! Taková žena nemůže podléhat vřelým citům, ať je kde je, tím si byla Yolanda zcela jistá.
"Proč je ta paní v nebi? Proč není se strýčkem?" Naléhala neústupně.
"Protože zemřela, protože si ji Bůh vzal k sobě, proto," odsekla chůva maličko nadurděně.