Yolanda 8.

8. "To by musel být bratrem vašeho otce nebo mým. Mezi našimi rodinami však není žádné pokrevní spříznění. Pan de Laval je jen dávný přítel vašeho otce a ... velmi milý soused, řekněme, vždyť naše panství velkou částí dotýkají. Vy ovšem máte na jeho přízeň zvláštní nárok, na otcovo přání jste jeho kmotřenkou. Však víte, že jedno z vašich křestních jmen je Edmonda," vysvětlila matka, jako by se jednalo o něco nepatřičného.
Ve skutečnosti na tom přání nebylo pranic podivného. Ačkoli mezi oběma muži skutečně neexistovalo pokrevní příbuzenství, měli se upřímně rádi jako bratři a to malé Yolandě neuniklo. Ona se slunila v přízni jich obou a také je za to zbožňovala. Se srdíčkem ještě nezatíženým lidskými předsudky a falší zahrnovala láskou i chůvu Babettu. Poctivě se snažila milovat bratra Filipa, ale to se jí příliš nedařilo. Filip byl bujarý a zlomyslný. Pod dozorem dospělých se k ní choval s nejněžnější oddaností, ale v ústranní ji často potrápil, až nedovedla zadržet slzy. A matka... ta u ní zůstávala až na posledním místě. Yolanda ji obdovovala, poslušně ctila, ale hlavně se jí bála. Každý večer před modlitbou pokorně zpytovala svědomí a hledala u sebe chybu, proč je tomu tak. Byla ještě příliš malá a nechápala, že vůbec není jednoduché milovat Lauru de la Ferté.