Yolanda

5. "Ale kde je teď, jak to, že tu není?" naléhala Yolanda na chůvu v návalu zvídavosti.
"Teď je hraběnka v nebi," odvětila chůva vážně.
"A co tam dělá?"
"Inu, určitě se modlí za spásu duše pana Edmonda a zpívá mu s anděly věčnou píseň lásky. Byla to velmi zbožná a milující žena, slečinko."
Yolanda nevěřícně ohrnula už tak dost pozdvižený nosánek. Strýček Edmond je tak dobrý, že zaručeně nepotřebuje, aby se někdo přimlouval za jeho duši. A potom - hraběnka z dávných vzpomínek měla ostrou bradu, vysedlé lícní kosti v příliš hubené tváři a u nosu bradavičku. Její nepůvabný účes jako by nepoutal moc vlasů, postavou byla malá a všude plochá a krom toho musela být dost stará. Taková žena nemůže podléhat vřelým citům ať je kde je, tím si byla Yolanda naprosto jistá.
"Proč je v nebi? Proč není se strýčkem?" naléhala neústupně.
"Protože zemřela, protože si ji Bůh vzal k sobě, proto!" odsekla chůva maličko nadurděně.