Yolanda 16.

16. "A neměla bys méně křičet, dceruško?ů napomenul ji tlumeně baron Hubert. "Co kdyby tě zaslechla maminka? Možná by zakázala, abys s námi jela."
"Ale maminka nás neuslyší, protože jí jistě zase trápí migréna, má zavřené okenice!" Smála se spiklenecky malá.
"Proč ji musíme mít s sebou? Vždyť je ještě skoro mimino," ucedil otráveně Filip, sotva ji uviděl. Téměř osmiletý, cítil se být dospělým mužem. Než stačil cokoli namítnout otec, vložil se do toho pan de Laval.
"Ne, ne, chlapče, smiř se s tím! Z tvé sestry už roste mladá dáma. Slečno, dovolíte, abych vám pomohl?"
Hrabě Edmond přiklekl jako pravý štolba, skušeně podložil dlaň pod dětskou botku a pomohl Yolandě do sedla.

Hubert de la Ferté byl bez ohledu na svůj baronský stav prostý muž. V jeho rodu se prolínaly celé generace čestných, pracovitých, rozumných a střídmě smýšlejících předků, což mu vtisklo ušlechtilou obyčejnost. Nebýt dravosti jediného pra...pra...předka Mathiase, nikdo z tohoto rodu by se nedomohl šlechtického titulu.
Mathias byl od dětství veliký bouřlivák a dobrodruh. Jako jablko dopadl nejmladší syn poctivého mlynáře příliš daleko od své pomyslné jabloně. Práce mu nikdy nevoněla, zato odmalička všude vyvolával spory. Napřed jen tak, pro vyražení, později hlavně kvůli děvčatům.