Yolanda 18.

18. Po bitvě byl poprvé vyznamenán, dokonce nejvyšším velitelem, vévodou d´Enghein. A ty z jeho povahových rysů, které ještě nedavno byly nazývány "bezhlavostí" či "fanfaronstvím", oděly se náhle výrazy veskrze chvályhodnými, takže tentýž muž byl náhle zván skvěle myslícím a nezkrotně odvážným vojínem, z něhož by si každý v armádě měl vzít příklad.
Čerstvě nalezené štěstí Mathiase už neopustilo, i když za ně hodně zaplatil. Když se po čtvrtstoletí loučil s vojančením, odcházel jako baron de la Ferté, což mu potvrzoval dekret Jindřicha Navarrského, který se nakonec k jeho nesmírné radosti stal francouzským králem Jindřichem IV. V koženém ošoupaném sedle měl pečlivě zašito padesát tisíc zlatých královské odměny a úpisy od Židů, které při zúročení jeho válečné kořisti dělaly skoro také tolik.
Za ty výhody však jizvy po těle už dávno nepočítal, viditelně kulhal a v levém rukávu jeho nového módního kabátce vězel jen pahýl ruky od lokte výš. Novopečený baron se utěšoval tím, že její zbytek snad alespoň trochu pohnojil tu pěknou zelenou louku, na níž se tehdy bojovalo, později ten den proslul pod názvem bitva u Ivry. Tehdy byl pouhým podkoním, ale jakkoli se přikláněl k pravému náboženství, nijak ho netrápila porážka, kterou v této bitvě utržila Svatá liga katolická, zato ztrátu vlastní levice nedokázal dost dlouho oželet. Jako rozený rváč totiž dokázal bojovat oběma rukama se stejnou obratností, takže ztáta kterékoli z nich pro něho byla poloviční újmou.