Yolanda 20.

20. Zběžně psané zápisky Mathias později nechal i s dalšími prázdnými listy svázat v knihu do zdobných kožených desek a tuto knihu, ještě později povýšenou na rodinnou kroniku, měl nyní baron Hubert pečlivě uzamčenou ve svém sekretáři.
"...neméně se těším na bratra Oktáva, i jemu mám co vynahradit, neb on se dřel na otcovském majetku od svítání do noci, zatímco já jen za děvčaty lehomyslnými běhal a šarvátky s hochy proto vyvolával," vzpomínal dále Mathias. "Nemohu se dočkat ni sestřiček svých, až o nich zase zvím. Marianna byla vždy cudná a jemná jako jabloňový kvítek, zato Yvette byla odmalička velmi veselá a koketka převeliká! Když jsem je opouštěl, obě byly ještě skoro dětmi, to však je pryč, nyní jsou již jistě dávno samy matkami odrostlých dětí a kdoví, kam je osud zavál. Ach lidé, proč lépe nerozumíte duším svých bližních! Kdysi kde kdo spěchal soudit mé nekalé činy, však jakou náklonnost chovám k těm dvěma, nikdo neviděl..."
Na dalších stránkách se Mathias ještě útržkovitě zmínil, jak zabezpečí své blízké a vybuduje sídlo, odpovídající jeho novému stavu. Potom zápisky nadlouho ustaly a následně pokračovaly velmi neuspořádaně. Vyplynulo z nich, že Mathias už nikdy neobjal matku Yolanu s tváří v bílém vinutí, neodprosil otce. Oba zemřeli na jakousi vleklou horečku již před mnoha léty, krátce po jeho zmizení. Ani bratr Oktáv již nebyl naživu. Pokorný dříč se snažil ze všech sil zastat práci za všechny ty ruce, co v hospodářství roky scházely, nikdy si nevyšetřil ani čas, aby si k sobě našel ženu a tak živořil smutně jako starý mládenec, až jej jednou ušlapal zdivočelý býk, prý přesně na den pět let před Mathiasovým návratem, tvrdili pamětníci.