Yolanda 30.

30. V necelých šesti létech byl baronem přistižen, jak surově mlátí dětským bičíkem pacholka Lucase. Na tu scénu Hubert de la Ferté nezapomněl do konce svých dnů. Nebýt neuvěřitelné zavilosti v dětském obličejíku, mohl být ten výjev vlastně humorný, protože rozložitý pacholek čněl nad dětskou postavičkou téměř tronásobně a rány malým bičíkem přes vysoké boty a silné nohavice patrně ani necítil. Ale nedětsky zuřivý výraz v chlapcově tváři působil, že na té scéně nic k smíchu nebylo.
"Filipe! Ihned přestaň!" vykřikl baron. Malý halama ještě ze setrvačnosti přidal dvě či tři rány.
"Co to znamená, jak se můžeš opovážit?"
"On pořádně nevyhřebelcoval mojí klisnu." Filip vzdorně zablýskal očima a špičatou bradičkou ukázal na Lucase, kterého neuznal za hodna pojmenování.
Baron přejel zkoumavě rukou po koňském hřbetě a boku. Ani nemusel navléci bílou rukavičku, jak to prý činili štolbové v maštalích jeho urozeného Veličenstva Ludvíka XIV. Přesvědčil se, že srst ušlechtilého zvířete je ne sice prvotřídně, nicméně dostatečně čistá. Spor o tom rozhodně nestál za takovou scénu. Aby však synka neponížil, zavrčel na Lucase.
"Svoji práci jsi mohl odvést i lépe."
"Vomlouvám se, pane barone, už sem to řikal mladýmu pánovi," mumlal čahoun v rozpacích. "Vona byla moc neklidná, kopala a já se bál. Už se to víckrát nestane, to slibuju."
"Doufám. Protože jí ti teď také něco slíbím, co už se nikdy nestane. Nikdo nikdy už tě v mé službě neuhodí. Doufám, že mne dobře posloucháte, Filipe! Vím, že někteří urozenci - zejména ti v dvorské službě - nevědí samou povýšeností, kudy kam, nakládají se svým služebnictvem, jako by to byl jejich majetek, hrubě je plísní i bijí. Ale v tomto domě nic takového není zvykem a vy sem nové manýry zavádět nebudete!"