Yolanda 31.

31. "To neudělám," odsekl hoch ústy zbledlými pohanou.
"Pane barón, to neni zapotřebí, dyť já vážně práci nevodved tak, jak má bejt."
"Přesto na tom trvám! Na tvojí chybu stačila prostá výtka. Člověk není hovado. Musí žít podle vůle Boží a na bezbranneém nesmí páchat násilí! Nuže, Filipe...!"
Drobný chasníček se neodvážil podruhé vzepřít otcově autoritě, nicméně omluvu vyjádřil způsobem velmi neuspokojivým.
"Jelikož na tom můj otec trvá, omlouvám se ti, pacholku. Je mi to líto."
Ani v té chvíli nenalezl ale pro dlouholetého služebníka osobní jmého a v jeho intonaci nebylo ani známky po lítosti či pokoře. Baron to správně postřehl, ale pro tu chvíli byl rozhodnut incident již pominout.
"V pořádku tedy, můžete jít! Oba!" Lucas se okamžitě vzdálil s mnoha mumlavými díky a omluvami, Filip však hrdě pozvedl drobnou dravčí hlavičku na krajkovém límci.
"Pane barone, proč jste mne před tím chlapem ponížil? Ujišťuji vás, že moji matku to nepotěší!"
"Pane synu, pokud máte jen špetku zdravého rozumu, před matkou o tomto incidentu pomlčíte!"
Hubert de la Ferté si už dávno nenamlouval, že jeho syn je skvělým potomkem, následníkem bez kazu. S bolestí mhouřil oči nad jeho špatnými vlastnostmi, které se věkem jen prohlubovaly. Až dosud ale netušil, že se v obličeji jeho prvorozeného syna dovede zjevit tolik pohrdání. Filip napřímil útlá ramena a prohlásil s odstupem:
"Mamá měla provždy pravdu! Vy jste doopravdy jen... obyčejný venkovský baron!"