Yolanda 41.

41. "Vždyť to říkám! Roste z ní dokonalá žena, taková, jakou má každá správná žena být. Takovým kdysi naši prapradědové vděčili za rozkvět svých majetků. "
"Netvrď mi, že pro medové koláčky nevidíš to ostatní, Edmonde! Poměry se dávno změnily, žen jakou bude Yolanda si cenili naši předkové, dnes rozhoduje urozenost, majetek a v neposlední řadě krása. A tady střevíc tlačí. Miluji tu maličkou, ale nemohu ji poskytnout víc, než v čem se narodila a královský úděl to není. Věno ji arci dám pěkné, ale nemůže to být tolik, aby tím v manželství podstatně získala. Krásce by to všechno patrně v životě nepřekáželo ale... pokud zůstane pod touto střechou odkázaná na laskavost svého bratra, nemá se podle mne nač spoléhat. Nakonec ji snad nezbude než uchýlit se někam do kláštera a to je pro mne nesnesitelné pomyšlení."
"Huberte, co to blábolíš? Přece bys z Yolandy nechtěl mít jeptišku?"
"Dobrovolně jistě ne, ale pokud zůstane neprovdána..."
"A proč by se neměla provdat jako ostatní dívky, mont Dieu?"
"Nerad bych se rouhal, ale je tak nehezká..."
"Teď právě se rouháš přímo neuvěřitelně!" okřikl ho pan de Laval. "Zatím je nejdůležitější, že Yolanda je zdravá, milá a laskavá. Čas její krásy přijde později. Vlastně už teď se v ní tají mnoho půvabů."
"To opravdu nevím. Je maličká a jaksi nesouměrná při své baculatosti. Ten pihovatý nosánek na ní arci zbožňuji, ale jistě uznáš, že odznak krásy to není. Kdopak by si zamiloval její pokřivené veverčí zoubky?"