Yolanda 44.

44. Yolandě bylo necelých šest let, když se Edmond de Laval znenadání vypravil do Paříže. Hrabě musel ve městě vyřídit jakési neodkladné majetkové záležitosti, ale každého ujišťoval, že to potrvá sotva pár dnů, že se vrátí co nevidět. Čas však ubíhal a doba jeho nepřítomnosti se protahovala. To bylo velmi podivné, protože jestli existoval muž, který bytostně nesnášel život ve městě, pak to byl za Hubertem de la Ferté právě on sám.
Jindy byli oba přátelé nerozluční. Neuplynul takřka jediný den, aby se neviděli. Třebaže pouze Hubert byl náruživým lovcem, často oba muži vycházeli na lov ve dvojici, neboť Edmond se svému staršímu příteli v této zálibě nepříčil. Také společně dohlíželi v hospodářství na obou sousedících panstvích. Edmond rád řídil své věci samostatně, Hubert de la Ferté měl sice správce, ale vlastně jen kvůli prestiži a na naléhání své manželky, ve skutečnosti by raději zemřel, než by měl pustit z rukou vládu ve svém maličkém království.
Pokud děti nebyly přísnou baronkou Laurou přinucené vysedávat nad učením s nezáživným preceptorem, brali je oba muži s sebou. Yolanda s nimi ráda jezdila z upřímného zájmu, Filip hlavně proto, že nenalézal nic lepšího, čím by zaplašil věčnou nudu.
Baronka zůstávala při těchto svazcích poněkud osamocena, což však vyhovovalo její uzavřené, hrdé výlučnosti. Nic nemohlo být realitě vzdálenější než představa, jak se tato nadpozemská kráska někde trmácí na koni či brouzdá mlázím s puškou v ruce. Jako manželka jeho milovaného přítele navštěvovala slavnosti, které pro dobré vztahy se sousedy a na oplátku pořádal několikrát do roka pan de Laval - a po svém soudu tím prokazovala jeho starobylému omšelému sídlu větší čest, než sídlo i jeho majitel prokazoval jí.