Yolanda 45.

45. Najednou byl Edmond de Laval pryč a všechny dávné pořádky zmizely. Yolandě se po strýčkovi nesmírně stýskalo. Dosud se mezi ním a otcem cítila na každém kroku hýčkaná jako princezna, jeho zmizením rázem o polovinu zchudla. I nerudnému Filipovi scházel při jeho cvicích v šernmu obratný fechtýř, protože baron Hubert se v šermu svému příteli ani zdaleka nevyrovnal. A Hubertovi chyběl Edmond snad nejvíc, vždyť vedle sebe vyrůstali skoro jako bratři od dětství a nikdy, ani při svém krátkém působení ve vojsku se od sebe neodloučili.
Baron zaháněl svůj smutek - a možná také nudu - prací a pod záminkou, že musí nyní dohlížet na obě hospodářství, mizel z domova za svítání a často se vracel až za tmy. Na tak dlouhý čas s sebou ale nebral děti, takže Filip s Yolandou byli vlastně ochuzeni dvojnásob.
Obráni o přítomnost příjemného společníka, uvízli ve spárech nenáviděného domácího učitele. Na jejich stesky baronka Laura jen potřásala hedvábnými kadeřemi a mlčky ukazovala dlouhou chodbou k učebně, kde jako žába na prameni trůnil vypasený, krevnatý August Antoine Lefévre. A aby ani toho ještě nebylo málo, pro svoji dceru měla baronka připravené ještě jedno překvapení.