Yolanda 46.

46. Yolanda div neomdlela úžasem, když ji jednou ráno nechala matka povolat do své ložnice v době, kdy se upravovala. To bylo něco neslýchaného, v tak časnou hodinu nesměl krom chůvy a komorné Nanny baronku jindy nikdo vidět. V lehounkých nedbalkách, s rozpuštěnými vlasy, připadala jejím dětským očím ještě mnohem krásněji než kdy jindy.
"Pojďte blíž, dcero, nepostávejte u dveří, to se hodí pouze pro služku," pravila paní de La Ferté panovačně, když jí Yolanda co nejsnaživěji složila poklonu.
"Až dosud jste se vzdělávala pouze pod vedením pana Lefévra. Pravidelně mi o vás referuje. Máte prý hezké písmo, dobře čtete, ovládáte matematiku. Osvojila jste si dost slušně základy historie, zato pokulháváte v latině. To se musí zlepšit! Těší vás učení?"
"Ano, madam," Yolanda opět poslušně podklesla v kolenou a chopila se konečky prstů látky sukně v naučené pokloně. Často ji přišlo divné, že otci a strýčkovi se může přiblížit bez takových obřadností, v důvěrných chvílích jim i tykat a jednat s nimi - pravda, jen do určité míry - s jakousi přátelskou nedbalostí, zatímco matka vyžaduje každým okamžikem odstup a dokonale formální jednání. Ale už si zvykla.