Yolanda 49.

49. Matka jí přitom vážným tónem udílela spoustu ponaučení a rad. Celý ten veledůležitý obřad, při němž se z dámy v nedbalkách vyloupla krasavice v plné zbroji se často neobešel bez rámusu, protože baronka Laura neodpustila ani tu sebemenší chybičku a komorná Nanna rozhodně neměla holubičí povahu. Na výtky své paní skoro nikdy nezůstala dlužna odpověď.
"Dávej pozor, ty huso, teď jsi mne píchla špendlíkem!"
"Však bych paní baronku nepíchla, kdyby si tak netrpělivě nevrtěla, ale to ne, milostivá paní se vrtí snad schválně. Není divu, že to se potom práce nevede."
"Teď mne zase taháš za vlasy, ty káčo, zasloužila bys zpolíčkovat."
"Já? Políčkujte si toho ďáblíka, co vám v noci vlasy zacuchal. Což jsem vám večer v pořádku neuvázala noční čepec? "
"Nech mne, ty nemehlo, oči si nalíčím sama! Vždycky mi namaluješ každé oko jinak. "
"Milostivá paní baronko, račte prominout, ale co vidím, vidím!"
"Co, ty můro drzá, chceš snad tvrdit, že jsem pidlooká?"
"Ale jak bych si něco takového dovolila, madam! Pouze se omlouvám, že nemám dobrý zrak," nakrucovala se Nanna s nejupřímnější tváří.