Yolanda 50.

50. V jistých okamžicích se zdálo, že jak baronka, tak její komorná nacházejí v těchto scénách opravdové potěšení, ale Yolanda se styděla a pokaždé se snažila na svém taburetu udělat neviditelnou. Hubatou Nannu si nikdy neoblíbila a pranic se nedivila, když na ni zaslechla jednou shodný otcův názor.
"Ta přidrzlá holčice mé ženy dovede být nesnesitelná. A navíc mne stojí víc než pět dobrých služebníků. Kdybych mohl, hned bych ji vyhodil, ale pro Lauru je nepostradatelná." Potom tatínek dodal něco, co nepochopila. "Kéž bych tu starou pannu dokázal aspoň provdat, snad by trochu zlidštěla, ale kdo by měl odvahu si ji vzít?"
Jestliže baronka doufala, že svými lekcemi vzbudí v dcerce zájem a ctižádost stát se velkou dámou, velice se mýlila. Yolanda sice vše pozorně sledovala, způsobně odpovídala pouze byla-li oslovena a na konkrétní dotazy měla správná slova, ale bylo jasné, že ji nic z toho nezajímá. Ve skutečnosti se po každé cítila o něco menší a bezvýznamnější. Viděla, jak matka s naprostou jistotou volí, co k čemu obléci, jak rozhodně vybírá šperky, jak dovedně umí zkrášlit obsahem svých četných kelímků svoji již tak spanilou tvář. Když pokaždé téměř po dvou hodinách vstala od zrcadla, skvěle oděná a nalíčená, vlasy rozhojněné četnými příčesky, navinuté na voňavé polštářky a pudrem vyztužené do koruny zdobené šňůrami perel a špendlíky s diamantovými hlavičkami, na rukou, hrdle i v uších posetá šperky, Yolandě připadala jako bohyně. Nemilující nikoho, snad ani sebe, ale tak krásná, že se nad ní musí každé srdce ustrnout.