Yolanda 51.

51. Na závěr celého složitého obřadu vždy Nanna svoji paní hojně zkropila voňavkou z kořene irisu a než před ní otevřela dveře, pokaždé se přesvědčila, zda se baronce pohupuje na zlaté šňůrce u pasu maličký flakonek ze silného skla, naplněný stejným parfémem. Ten malý klenot byl tajemstvím baronky Laury, jen díky jemu byla irisová vůně vždy sytá a svěží právě v těch místech, kde se ona zdržovala. Drobná nádobka byla důmyslně vytrvořena tak, že drobnými otvory navrchu propouštěla vzácnou vůni. Baronka Laura vyplula vznešeně na chodbu a nezřídka byla vlastním zjevem natolik zaujata, že dokonale zapomněla na drobnou postavičku, posedávající v rohu ložnice na nízkém taburetu.
Po matčině odchodu Yolanda nassála svěží irisovou vůni a zadumaně se zadívala na svůj obraz v zrcadle. Pokusila se napřímit a pozvednout cípek sukně tím nenapodobitelným elegantním gestem, jak to dělala mamá, ale zrcadlo jí předvedlo jen směšnou parodii. Pod sukní se ukázaly dětské nožky navlečené pečlivě do bílých punčošek baculaté nehezké holčičky s pokřivenými veverčími zoubky. Yolanda si smutně a zpola zahanbeně vzdychla. Mamá z ní chce mít elegantní a skvělou dámu podkle svého vzoru, ale taková ona nikdy nedokáže být!