Yolanda 53.

53. Když si baron Hubert povšiml, jaké výchovné metody začala jeho žena na Yolandě uplatňovat, nebylo mu to ani trochu vhod. Jindy do výchovy svých potomků nezasahoval, dávno už si s manželkou rozdělil úlohy. Ona vštěpovala dětem dobré vychování a dbala na jejich vzdělání, on jim dával tolik lásky, kolik jen dokázal. Tentokrát však považoval za nutné zasáhnout. Posbíral veškerou rozhodnost a vydal se k apartmá své krásné choti.
"Jak víte, madam, plně respektuji vyše výchovné prostředky, ale nezdá se vám, že Yolanda je ještě příliš malá na to, aby celé hodiny trávila jako cvičený psíček pozorováním vašeho líčení a oblékání?"
"To je základ výchovy každé urozené dívky. U dvora tak asistují mnohem mladší."
Zmínka o dvorských mravech barona popudila, nemínil však začít s manželkou hádku, pouze poněkud sarkasticky podotkl:
"Zde ovšem nejsme u dvora."
"Představte si, že jsem si toho ještě nevšimla!" Laura hněvivě odhodila labutěnku plnou pudru, se kterou si předtím nervózně pohrávala.
"Jste nespravedlivá, Lauro. Když jsem se o vás ucházel, velmi dobře jste věděla, že jsem jen prostý venkovský šlechtic."
"Váš palác v Paříži, pane..."
"Je příliš malý pro všechny vaše sny a nebetyčné touhy. Šviháka, který poklonkuje u paty trůnu ze mne nikdy neuděláte, i kdyby vám se při té zběsilé ctižádosti podařilo proniknout ke dvoru. Když jste přijala mé city, předpokládal jsem, že je mezi námi jasno jednou provždy."
Laura jímavě sklopila víčka nad bouřlivým pohledem.
"Máte pravdu, pane choti. Promiňte mi má neuvážená slova."