Yolanda 55.

55. Jeho radost vylétla až k nebesům. Nu ovšem, je hlupák! Přes všechna ujišťování o opaku je žárlivý, podezíravý hlupák! I když jejich manželství má své drobné chybičky, Lauřinou náklonností by si měl být jist každým okamžikem. Proč jinak by se za něj kdysi provdala dívka s tak znamenuitým původem? I když její rodina byla zcela na mizině, taková kráska mohla snadno získat daleko urozenějšího a zámožnějšího manžela, stačilo jí jen kývnout! Čarodějka královna, bohyně! A snad je dobře, že si své vyznání schovávala tolik let. Kdyby je vyřkla o svatební noci či o málo později, štěstím by snad býval zemřel. Na jeho pouhý náznak čekal tolik roků!
"Miláčku, moje milovaná, jediná..."
"Zbláznil jste se pane? Polekal jste mne, vaše medvědí sevření mne bolí. A ničíte mi účes," vzepřela se baronka rázem jako jindy.
"Ó promiňte, lásko, na účes jsem zapomněl," omlouval se Hubert v nejlepším rozmaru.
V dětství mu pěstounka často vyprávěla pohádku o očarovaném kapradí. Prý kvete jen jednou za deset let, zato jeho květy jsou ryzí zlato a voní víc než ambra. Tenkrát tu pohádku neměl příliš v oblibě, mezi mnoha dalšími chůvinými příběhy mu připadala tklivě nudná, přestože se k ní nějak vázal příběh malého chlapce a královny skřítků. Co s kapradím, byť třeba i zlatým, když se na jeho květ musí čekat deset roků? To bylo pro malého hocha hotovou věčností. Teprve dnes pochopil. Dnes pro něj vykvetlo zlaté kapradí. A jestliže na další květy bude muset čekat opět celá léta, počká si rád.
Rozloučil se s mnoha zdvořilostmi a až při cestě do maštale si uvědomil, že vlastně s manželkou vůbec nepromluvil o Yolandě. Ale s hlavou plnou štěstí si pomyslel, že se patrně zase jednou unáhlil. Ano, Laura je na děti dost přísná, protože chce pro ně jen to nejlepší. Možná se jí ne úplně daří s Filipem. Ale zaručeně ví lépe než muž, jaké výchovy se má v dobré rodině dostat malému děvčátku.