Yolanda 58.

58. "Ale kdežpak, madam! Kdybyste se se mnou vsadila, prohrála byste! Už ve svém prvním listě přece výslovně uvedl, že ta nepříjemnost, kvůli které byl nucen se do Paříže odebrat, je již šťastně vyřešena. Právě proto mne tolik udivovalo, že se nevrací. Nevím, proč mne hned nenapadlo, že se za tím jeho otálením skrývá sukně."
"Jak prosím?" Laura se naklonila nad šperkovnicí a svitky hedvábných loken, jež podle módy nosila dost dlouhé, jí přitom sklouzly po bílé šíji a zakryly její tvář.
" Žena, baronko, žena! Za vším je třeba hledat ženu, chechez la femme! Samozřejmě, Edmond nic konkrétního nepíše, ale přes dvě stránky se nápadně oduševňuje pro jednu dívku, jíž byl před časem ve společnosti představen. Prý je krásná, vzdělaná a přitom laskavá jako anděl, tak doslova to píše! A ku konci tvrdí, že ta slečna má nádherné zářivé oči, jako hvězdy na obloze, které i troulavé poutníky vedou do bezpečí. Což to není dost jasné?"
"Co z toho usuzujete, pane?"
"Co? Edmond není žádný lehkovážný svůdce. Jestli se zahleděl do hvězdných očí té dámy, kouká z toho svatba! Ano, Yolanko, můžeš se těšit, řekl bych, že do příštího léta ti strýček přiveze nějakou tetičku a při jeho rozvaze ti jistě vybere dobře!"