Yolanda 59.

59. Yolanda seděla v koutku na svém maličkém taburetu jako omámená. Což se strýček opravdu nevrátí dřív než za několik nekonečných měsíců? A ta jeho nová žena... co s ní? Malá si přirozeným instinktem příští ženy uvědomovala, že ta zesnulá kostnatá hraběnka si ze strýčkova života neubrala ani kousíček, ale v jeho dalším svazku tomu může být docela jinak. Ach, k čemu jen potřeboval tu novou manželku, žil přece tak šťastně a spokojeně i bez ní! Nenáviděla tu budoucí vetřelkyni už nyní. Proč ta osoba nezůstane raději v Paříži, kdo tady o ní stojí? Schýlila hluboce hlavu a potají si utřela zlostnou slzičku.
Baron hodil na dcerku znepokojený pohled, jako v posledních měsících už mnohokrát. Zdála se mu pobledlá a její slunná, věčně rozjásaná nálada byla ta tam. Často si už říkal, zda by o tom přece jen neměl promluvit s manželkou, nový učební řád snad Yolandu opravdu příliš zatěžuje... Nyní byl rád, že to neudělal. Je jasné, že dcerce se jen stýská po milovaném strýci.
"Co, co, načpak ty smutné oči, děvenko? Ty měsíce uběhnou - ani nebudeš vědět jak - a tvůj strýček bude zase tady,"utěšoval ji bodře a přitom pokročil k baronce, která jako zkamenělá váhala s jednou rukou vztaženou nad zásuvkou šperkovnice.