Yolanda 62.

62 V hloubi duše se kochal představami, jaké to bude, až se jednou stane vlastním pánem. Ó, to bude skvělé! Dupne si a nikdo se neodváží mu slůvkem odporovat. A jak smělý bude ve vztahu k ženám! V nakadeřené krásné hlavě spřádal zajímavé představy, protože ženy začaly v posledním čase poutat jeho obrazotvornost velmi výrazně. Mnohokrát viděl dobytek při páření a z obhroublých poznámek pacholků pochopil, že mezi lidmi je to v podstatě stejné. Tu novinu pokládal za tak zajímavou, že se mu z toho ježily vlasy na zátylku. Připadal si ovšem velmi hloupě, že o tom z vlastní zkušenosti ještě nic neví!
Snad právě o tom přemýšlel i toho večera, kdy znanadání v maštali narazil na mladou Gaucherku. Nicoline byla dcera jedné z pomocných služek a krom ní vychovávala její matka ještě malého okatého hošíka. Do služby ji přijali jako vdovu, ale Filip, věčně špicující uši, zaslechl jak ženské z kuchyně tvrdí, že nikdy žádného manžela neměla, že ty děti má nemanželské, každé s jiným! Nicoline byla holčinka sotva třináctiletá, s houštinou nedbale učesaných světlých vlasů, zatím spíš než dívka takové hloupoučké kůzlátko plné roztomilé nešikovnosti. Filip si byl absolutně jist, že ještě před několika týdny byla vepředu plochá jako dobře ohoblované prkno, teď si ale ve světle lampy všiml, že se jí šaty na hrudi maličko nadouvají a ve dvou bodech vystupují vyloženě rozkošně dopředu.
"Ty, Gaucherko, přijď za tmy k seníku, musím ti něco povědět," zašeptal poslušen náhlého popudu.