Yolanda 63.

63. Za tmy brousil kolem seníku a obával se každého šustnutí, každého sebemenšího vyrušení, neboť ve svých spádech nedokázal předvídat chování chůvy Babetty. Chůva měla lehké spaní, často v nočních hodinách nespala vůbec a měla nepříjemný zvyk se přesvědčovat o blahu svých svěřenců prakticky kdykoli. Kdyby ho při takové návštěvě nenašla v posteli, byla by schopná obrátit naruby celý zámek!
Babetta sice té noci žádný poplach nestrhla, ale Nicoline se ani neukázala. Něco takového přišlo Filipovi jako nebetyčná drzost. Čím víc o tom přemýšlel, tím víc se zatrvrzoval a plánoval, jak dá té malé cuchtě nakonec pocítit svoji převahu. Sledoval ji všude jako ostříž a nakonec se mu ji po několika dnech podařilo zastihnout právě u toho seníku, kam nepřišla na tajné dostaveníčko.
"Podívejme, ty sem trefíš?" oslovil ji nabubřele. "Ani se mi nezdálo, když ses tuhle neukázala. Moje přání je ti k smíchu? Mé pozvání ti nebylo dost dobré?"
"Tak to není, mladý pane. Moc se omlouvám, že sem nepřišla. Já... já ale nesmím v noci ven."
"Neříkej! A kdopak ti to zakázal?"
"Prosím, maminka."
"Ta?" ušklíbl se zle. "Není to divné, že děvka káže své dceři o dobrých mravech?"
"Pane prosím, nemluvte tak o mé mamince!" vykřikla Nicoline.
"Jen se nedělej! Myslíš že nevím, že jsi nemanželská a tvůj bratr také? Víš snad, co to znamená, ne? Že se vaše matka někde zapomněla, upadla na záda a rotáhla nohy. Takže JE děvka!" Filip se s rozkoší popásal na dívčích rozpacích.