Yolanda 65.

65. S uspokojením sledoval, jak rozechvělá holčina těká kolem sebe vyděšenýma očima, jak jí přitom modrá žilka zběsila pulzuje na bílém hrdle, jak rozvazuje zástěru a odkládá skromné šaty. S opranou košilí zaváhala, doširoka rozevřené oči se na něho dívaly s úpěnlivou prosbou, ale vydržel se tvářit stále stejně nezúčastněně. Jen chladně prohodil:
"Pokračuj!"
I poslední kousek oblečení nakonec padl k bosým kotníkům. Nicoline se s panenským studem okamžitě pokusila zakrýt, nevěděla však honem, zda za překříženými pažemi schovat obnaženou hruď či dlaněmi zakrýt klín.
"Nech toho, chci tě vidět úplně celou," zakřikl ji Filip. "Rozpusť si vlasy!"
Bylo úchvatné sledovat, jak se dívka chvěje strachy a plní všechny jeho rozkazy. Gestem veskze již ženským zvedla paže a proudy vlasů právě tak světlých jako měla jeho sestra se rozlily po jejích ramenou. Když si ji tuhle prohlížel za deního světla, říkal si, že vlastně není o co stát, ale když před ním stanula nahá, propadl dosud neznámému vzrušení. Prsa zdaleka neměla tak malá, jak to vypadalo pod neforemným oblečením. Její boky byly pod útlounkým pasem štědře široké, jako stvořené k tomu, aby jednou porodila hezkou řádku příších služek a sluhů. A třebaže jí ještě hodně scházelo do dospělosti, její něžně načrtnutý klín kryl světlý hustý porost.
"Lehni si!"
Opět už bez odporu poslechla.