Yolanda 66.

66. Filip k ní přiklekl a pátravě palci obkroužil temně růžové dvorce jejích ňader. Dívka jen tiše vzlykla a nad dvorci jejích prsou povstaly drobné rozkošné věžičky. Filipa to úplně okouzlilo, začal je mačkat a kousat tak divoce, až Nicoline vykřikla bolestí. Filip si přál poznat ženské tělo do nejmenších podrobností. Bez ohledu na dívčin odpor jí rozevřel stehna a začal zkoumat její nejtajnější tajemství. To už pocítil tak nesnesitelné napětí, že si musel rozepnout těsné kalhoty. Jeho dosud dětský úd vyskočil z přísného sevření a prudce se napřímil.
Nicoline bezvládně ležela ve změti suchého sena a vlastního šatstva, ve svitu jediné lampy se její pleť zdála perleťově bílá. Už se nepokoušela zakrýt, jako by jí bylo naprosto lhostejné, že tu před ním leží úplně nahá, s koleny rozevřenými doširoka od sebe, vydaná mu naprosto napospas. Filip sevřel svůj neklidný úd v dlani. Bolestně si uvědomoval svoji nezkušenost. Drsné řeči čeledínů a příklady z přírody mu nenaznačily, jak si má v takové chvíli počínat urozený muž. Nakonec, poslušen náhlého popudu, sklonil se nad nehybnou dívkou a začal naběhlým penisem přejíždět mezi jejími bílými, vypouklými ňadry. Neznámá horkost pulsovala celým jeho celým tělem. Bylo mu, jako by se v tu chvíli napolovic rozdělil. Jedna jeho část chtěla být k dívce něžná. Snad by potom i ona byla něžná k němu, snad by mu její růžová ústa začala šeptat sladká slovíčka, snad by ho polaskala svoji malou dlaní... Ta druhá část jeho bytosti pouze věděla, že se musí té bledé dívčinky zmocnit! Musí ji mít ji stůj co stůj a vezme si ji bez ohledu na její pocity, vždyť je to jen služka, je jejím příštím pánem, může si s ní dělat, co jen se mu zlíbí! Jeho úd panovačně zamířil k tomu cíli - narazil na nejpřirozenější dívčí obranu - a naprosto selhal.
Filip umíral hanbou v tu chvíli, kdy se bezmocně zmítal nad bledým, odmítavým tělem služtičky Nicoline. Vypadala jako víla, s těmi rozhozenými světlými vlasy a průzračnýma očima. A konečně pochopil, proč se mu vůbec nebránila. Její růžová ústa šeptala vroucí modlitbu. Celý rozjitřený vstal a upravil si oděv. Špičkou bílého střevíce znechuceně nakopl zaoblený dívčí bok:
"Obleč se a zmiz, nejsi vůbec k ničemu! Zítra se budeš odsud pakovat i s celou svou popanchartštěnou rodinou!"
Bez okolků sebral jedinou svítilnu a vyšel pod hvězdnou oblohu.