Yolanda 68.

68. V červnu příštího roku se konečně vrátil do svého nejmilejšího domova Edmond de Laval. A nevracel se sám. Přesně jak Hubert předpokládal, přivezl si s sebou manželku. Baron Hubert se chystal naskočit na svého kaštanového Polluxe a spěchat s pozdravením k milovanému příteli v tom okamžení, kdy se o jeho náctaru dozvěděl, to mu však zmařila baronka Laura.
"To přec neuděláte," protostovala. "Pan de Laval se vrátil za zcela jiných okolností, nemůžete k němu vpadnout jako nějaký nájezdník! Musíte mít ohledy na jeho choť! Hrabě jistě brzo uspořádá na její počest nějakou slavnost a protože si jste tak blízcí, nám svoji paní představí před oficiálním seznámením. Uvidíte, že se během krátké doby dá u nás ohlásit, tak slezte z toho koně a vraťte se se mnou do domu, ať ze sebe neděláte blázna!" Hubert sice uposlechl, ale přitom mručel:
"Vsadím se s vámi, že to bude trochu jinak! Já alespoň žádné formality neočekávám. Cenu člověka nepoznám podle toho, že bude postupovat podle dvorských mravů a požene ke mně nějakého posla, jako bychom si byli cizí. Na takových nesmyslech nebazíruji!"
"Zásady slušného chování snad nenazýváte nesmysly?" Laura se krásnýma rukama dotkla svého složitého účesu v gestu téměř zoufalém. "Kdyby přestaly platit, můžeme začít svlečení běhat s vlky po lese a požírat se navzájem, Mon Dieu...!"