Yolanda 71.

71. Dáma se ale ani trochu nehněvala, sesedla bez pomoci a moudře opodál vyčkávala, dokud nadšení obou přátel poněkud neopadlo. Až potom ji milovaný Edmond přivedl ke svému hřmotnému příteli a s usměvavýma očima ji představil tak, jak o tom celou dobu snila:
"To je ona, moje žena Angelika."
Dřív než se baron vzmohl na slovo, z domu vyběhla baronka Laura a jí v patách pospíchal úhledný štíhlý Filip. Zamračená Yolanda se loudala jako poslední. Toto uspořádání Huberta de la Ferté nesmírně překvapilo. Předpokládal, že první se přiřítí Yolanda, na děvčátko rychlostí vysloveně neslušnou, syn se poněkud blazeovaně zjeví s pořádným zpožděním a manželka se bude alespoň dvě hodiny zbytečně krášlit, než v oblaku omamné vůně konečně společnost milostivě poctí svojí přítomností. Nu, pro jednou se zmýlil a upřímně si přiznával, že je to příjemná mýlka. Baronka tolik spěchala, že se jí i pod nalíčením utvořily na líčkách líbezné červánky. Je nádherné, že se tolik touží seznámit s novou sousedkou, blažilo Huberta. Kéž by se mohly spřátelit! Pan de la Ferté si velmi dobře uvědomoval, že okolní dámy nemohou jako společnice jeho jemné choti vyhovovat a dost si vyčítal, že Laura se pro něj kdysi ochudila o všechny své přítelkyně.
Při seznamování s mladičkou paní de Laval si nebyl jist slovy, raději se pouze poklonil a přesně podle etikety dvora naznačil políbení hezké ručky. Pomyslel si, že Edmond konečně vyloženě zakopl o své štěstí. Nemohl si vybrat ženu, která by se k němu lépe hodila! A že ona ho nesmírně miluje, to bylo znát z každého jejího pohledu.