Yolanda 72.

72. Laura uvítala oba příchozí s naprostou dokonalostí, po formální stránce tomu nechybělo naprosto nic. Nejvytříbenější dvorní dáma by se nemusela hanbit za takový výstup, scházelo tomu jen jediné - upřímnost. Po několika okamžicích bylo jasné, že Anhelika de Laval baronce do oka nepadla.
Filip byl krásnou mladé paní vyloženě okouzlen. Přirozeným instinktem aristokrata obdivoval vše krásné - šaty, koně, psy... samozřejmě, že i lidi. I mezi služebnictvem viděl raději pohledné tváře a souměrné postavy než nějaké šeredy, což tedy mezi lidmi, s nimiž se měl společensky stýkat. Blízká šlechta jeho vkusu nevyhovovala, pár těch drobných zemánků, páchnoucích hnojem a jejich tlustné užvaněné manželky... Taková společnopst se u nich scházela několikrát do roka a jedenáctiletý mládeneček dokázal vymýšlet vhodné záminky, aby se v takovém případě nemusel příliš ukazovat. Setkávání s novou hraběnkou de Laval však bude zajisté příjemné.
Chlapec uplatnil veškeré znalosti jemného vychování, předstoupil, vyjádřil své potěšení a složil vybranou poklonu až po dokonalé dvorské zakroužení nohy. Zapůsobil tak příznivým dojmem, až se Edmond de Laval na okamžik zamyslel nad tím, zda je možné, aby se ten malý halama za posledních osmnáct měsíců jeho nepřítomnosti tak výrazně polepšil. Mladinká Angelika byla úplně uchvácena. Při pohledu na hezkého zdvořilého chlapce ji se zapýřením kmitla srdcem naděje, že snad její a Edmondův syn by jednou mohl být právě tak skvělý.