Yolanda 73.

73. Yolanda se do vítání nehrnula. Stála stranou všeho toho ruchu a mračila se.
"Tak co je, princezničko, ty se se mnou ani nepřivítáš?" Strýcova rozesmátá tvář se objevila blízko její. "Tys ale vytrostla! Snad už tě ani neuzvednu do náruče!" Mohutná náruč se jí rozevírala stejně vřele jako dřív, takže poněkud změkla. Nechala se zvednout a políbit na buclaté tvářičky, to ale bylo vše. Sama strýce neobjala, nepřitulila se k němu jako to dělávala. Byla hodně pobledlá a dívala se vyčítavě a nedětsky. Její pohled Edmond de Laval nepochopil, byl si ale jist, že s tou malou něco není v pořádku.
"Co je mé kmotřence, Huberte? Byla snad nemocná?"
Hraběnka Angelika pozorně sledovala celý výjev a napřed nemohla pochopit, co její milovaný Edmond na tom děvčátku vidí, že o něm v její přítomnosti tak často hovoří? Vždyť je to jen malá, rozmazlená, tlustá a nehezká holka! Když se ale podívala pozorněji, rozuměla všemu.
"Tak co, Yolando, to už mne nemáš ráda?" dožadoval se Edmond. "Vidíš, já na tebe za celou tu dobu nezapomněl a dokonce jsem ti dovezl z Paříže něco, co by se ti mělo náramně líbit, nejsi ani trochu zvědavá?"
Yolanda jen trucovitě odhlédla. Pod sebou spatřila drobounkou tvář paní de Laval. Mají ty její hnědé oči výraz plaché laně? Ale kdežpak! Jsou to roztancované hvězdičky plné lásky a smíchu.