Yolanda 74.

74. "Edmonde, což to nevidíte? Ona žárlí! Zbožňuje vás a proto se hněvá. Dejte ji na zem, můj milý."
I ve stoje na zemi Yolanda zamračeně ignorovala dvě dívčí ruce, které se k ní blížily v prosebném gestu.
"Vím, že jsi Yolanda, na kterou můj manžel tak často vzpomínal i v daleké Paříži. Já jsem Angelika. Myslíš, že se můžeme spřátelit?"
"Mám vám říkat "tetičko" nebo "hraběnko"? ucedila malá.
"I když teď jsem hraběnkou, necítím se na ten titul dost stará. Můžeš mi říkat teto nebo Angeliko a nemusíš mi vykat, strýčkovy Edmondovi přece také většinou nevykáš a já už tě mám ráda stejně jako on."
"Nevím, zda je vhodné, abyste tomu dítěti tak blahovolně nabízela své přátelství," vložila se do toho Laura de la Ferté. Doufala, že všem přítomným ujde, jak vedle hraběnky Amgeliky de Laval najednou nevypadá tak absolutně zářivě jako jindy. Oh, proč jen tolik mužských očí raději spočine na svěží orosené sedmikrásce a pomíjí růži, jedva se začne rozvíjet! Edmond de Laval zpozoroval rozdíl mezi oběma ženami na první podívaní, Hubert nepojal ani stín podezření.