Yolanda 76.

76. Yolanda si paní de Laval vynesla až na piedestal svého zbožnění. Zanedbávala v těch dobách i pravidelné projížďky, i strýce Edmonda. Nikdo netušil - a netušila to ani ona sama - jak velmi ji dřív scházela ženská náklonnost. Kdyby paní de la Ferté byla skutečnou milující matkou nebo kdyby Yolanda měla starší sestru, všechno mohlo být docela jiné. Snad by postačila i důvěrnice, domácí společnice, ale jediná žena vhodného věku byla matčina komorná Nanna a tu při její pýše a odměřenosti ne nepodobné její paní, ani řeči nemohlo být o tom, že by se jí s čímkoli chtělo svěřovat malé děvčátko!
S Angelikou de Laval to bylo docela jiné! Celé hodiny si spolu dokázaly důvěrně špitat, jejich důvěrnosti by však při tom musel schválit každý. Angelika často vyprávěla o svých čtyřech sourozencích, o výchově, jaké se jí dostalo v pařížském klášteře karmelitánských sester, zvlášť barvitě dokázala líčit žertovné příhody, které se kdy staly buď jí nebo některé z ostatních chovanek. Také naučila Yolandu nové vyšívací technice která spočívala v tom, že se napřed některé části vypodložily tuhým papírem. Po vyšití zůstal motiv, nejčastěji květiny nebo ptáčkové, krásně plastický.
"Za tři roky jsme tímto způsobem vyšily s mojí starší sestrou celou pokrývku na oltář v našem kostele. Pan farář tím byl velice potěšen," připustila skromně, když Yolanda vykřikovala obdivem.