Yolanda 78.

78. "To byl jistě osud, tys už čekala na strýčka..."
"Možná... Když on tenkrát vstoupil do tanečního sálu, byla jsem si jistá, že je mi blízký, že jej budu milovat až do smrti. Ale on se na mne ani nepodíval! Tvářil se ublíženě, jako by ho bolely zuby!"
"A tys trpěla, že Angeliko? Co jsi udělala?"
"Co jsem mohla! Některé dámy dovedou nastrojit lsti, jimiž na sebe pána zpozorní, ale já to nesvedu. Stála jsem...litovala jsem se... a najednou ke mně přistoupil bratránek Bertrand, jehož jsem za život viděla sotva třikrát - a požádal, aby mi toho pána směl představit."
"A strýček Edmond prohlásil, že tě miluje a chcě si tě vzít a byla slavná svatba!"
"Ale jdi, blázínku, tak to chodí jen v pohádkách! Tvůj strýc mne nepožádal o ruku, pouze o tanec a tančil... nu, moc mu to nešlo. Ale potom jsme se ještě několikrát potkali a nakonec, už jsem to vážně nečekala... řekl, že mne má rád, že by si přál, abych se za něj provdala. A já jsem byla tak rozčilená, že...uhodneš?"
"Tys kýchla, Angeliko?"
"Jak pravíš! Ale napřed jsem vyhrkla - ano!"