Yolanda 89.

89. Yolanda se trápila. Její dětské vnímání světa se nemohlo vyrovnat s tím, že v jednu chvíli tu byla smějící se Angelika plná očekávání - a po několika hodinách zůstala jen ta široká rakev na slavnostně vyzdobeném katafalku. Pochopit smrt ještě nedokázala. Plna úzkosti vyklouzla ze zámku a běžela do vsi, do kostela k orci Bessiérovi.
"To je tok života, milé dítě," řekl jí laskavě starý kněz. "Všichni jsme smrtelní. Zemřel přece i Ježíš, Boží syn. Což nevíte, že v bibli je psáno "Prach jsi a v prach se obrátíš?"
"Četla jsem ta slova, ale nerozumím jim. Proč, důstojný otče? Ještě nikdy jsem se neodvážila zeptat, ale chtěla bych vědět, proč to tak musí být? Smrt je přece tak strašná."
"Smrt je přirozenou součástí života vezdejšího, dcero, rodíme se, abychom umírali. Skrze smrt, stejně jako skrze všechny útrapy života vezdejšího nás Bůh připravuje na život věčný, nedávala jste asi při mých kázáních vždy pozor. Nu, nedumejte tolik, slečno Yolando, vím, že se vám po hraběnce de Laval stýská, ale ta dáma byla tak laskavá a dobrotivá, že jistě rovnou zaklepala na dveře nebeské a svatý Petr jí přšel otevřít. Měla byste jít domů, než se začne smrákat, nemám, koho bych s vámi poslal. Já se tu ještě pomodlím za tu nebohou i za vás a vy jděte s pokojem, ve jménu Otce, syna i Ducha Svatého, amen."
Nedalo se nic dělat, Yolanda musela s pokorným sehnutím přijmout požehnání - ještě se pokřižovala před vesnickým oltářem a odešla.