Yolanda 95.

95. Díky novinkám z Paříže byla tedy nejmodešrněji oblékanou ženou v celém kraji a nezaostávala vlastně vůbec v ničem, pohoštěním počínaje a zařízením konče. Interiér malého bílého zámečku jednou pochválil dokonce sám guvernér, nad kteroužto poctou zezelenaly závistí všechny dámy a dokonce i několik pánů, zatímco baronka pouze ohrnula pyšný ret a pokrčila rameny.
Domu pana de Laval se nedostalo tak promyšlené pozornosti, byl proto úplně obyčejný. Trochu těžkopádné, z kamenů vystavěné sídlo venkovského šlechtice z dávných dob. Důkladné obydlí, které vzniklo zhruba před dvěma stoletími a žádný z majitelů dlouhé léta neviděl jediný důvod, proč na něm něco měnit. Děd nynějšího hraběte sice kdysi přistavěl "moderní" křídlo, trochu paradoxně však právě tato část byla nejméně zachovalá a co se dotýkalo současného majitele, ten dával přednost bydlení v původním objektu. Zvenčí porůstal šedé kameny zelený mech, vysoká, úzká okna nedovolovala velký výhled, zato každý kdo se ocitl uvnitř, u mohutného ohniště v kuchyni či u obrovského krbu ve velké síni, musel se cítit v bezpečí. Vnitřní zařízení za řadu let pochopitelně doznalo značných změn, ale pokaždé jaklo by se tu víc hledělo na pohodlí než na světskou módu. Masivní křesla a bytelně vycpávané pohovky vybízely k pohodlnému odpočinku a ohromné stoly, vesměs ještě důmyslně rozkládací, vzbuzovaly představu gargantuovských hostin, jaké by se u nich mohly pořádat.