Yolanda 96.

Nepokryté kamenné schody vedoucí do patra byly směrem ke středu už maličko prohloubené. Za dlouhé roky je tak ohladily lovecké holínky pánů, drobné střevíčky dam a hlavně bytelné střevíce sloužících, neboť dům byl tak starý, že postrádal onu vymoženost - zvláštní schodiště pro služebnictvo. Horní dlouhou galerii v hlavním křídle zdobily četné portréty hraběcích předků, všechny v životní velikosti a ve stejných, dřevěných a pozlacených rámech.
Yolanda si je ráda prohlížela, třebaže poznávala jen některé tváře. Jména u většiny obrazů byla nečitelná, strýc Edmond ji však několikrát galerií provedl a vykládal ji o jednotlivých předcích příběhy, kterým lačně naslouchala jako pohádkám. Hned na kraji u schodiště byl zobrazen rytíř Henry, první pan de Laval. Zvláštní, že nezůstal i posledním, když by se vzal v úvahu jeho dlouhý zasmušilý nos a ústa svislá k bradě. Yolanda si alespoň při každém jeho spatření byla jistá, že k sňatku s takovým mužem by jí nikdy nikdo nedonutil. Možná však podoba není příliš věrná. Původní podobizna se nedochovala a tento obraz vytvořil jakýsi dávno zapomenutý mistr dlouho po Henryho smrti.
Vedle zakladatele rodu okázala pózuje Tiburce, jeho syn. To až on vystavěl zdejší sídlo z peněz bohaté osiřelé dívky a společně se postarali o další potomky. Oduševnělá tvářička dívky
v sousedním rámu mohla zobrazovat i poslední paní de Laval, něžnou Angeliku. Ne, ta křehká dáma nemohla být s pyšným Tiburcem šťastná!