Yolanda 98.

Horácio de Laval byl svému otci až absurdně podobný, přesto se v jeho tváři nedalo nalézt ani trochu laskavosti či humoru. Přivřený pohled a semknutá ústa naznačovala povahu diktátora. Jako malá se Yolanda tohoto portrétu trochu bála a nerada kolem něj procházela. Zdálo se jí, že ten přísný pán se za ní dívá, kamkoli se pohne. Zvláštní, že strýček Edmond je synem takového muže. Ale... je tu ještě matka. Drobná dáma i na obraze vypadá trpělivě a pokorně. Nebýt jejího bohatého ustrojení a vzácného psíčka na židli vedle ní, dalo by se o urozenosti této ženy hodně pochybovat.
Pohled na další obraz Yolandu vždycky trochu rozteskňoval. Útlá dívenka s vlasy padajícími pod pás, oči plné hlubokého snění.
"Moje sestra Faustina," vysvětlil jí kdysi strýc Edmond. "Měl jsem ji velmi rád. Od dětství byla zaslíbena tvému otci, ale zemřela - nebylo jí ještě ani patnáct. Nebýt toho, mohla jsi být mojí opravdovou neteří."
Rodinné portréty na galerii nebyly ani zdaleka kompletní. Jen Yolanda věděla o dvou tvářích, které scházely. Předně to byla "hraběnka", Isabella de Laval, první strýcova žena. Jednou se osmělila zeptat, proč její obraz schází, vzápětí své zvědavosti trpce litovala. Strýček zamumlal cosi nesrozumitelného, ale tvářil se velmi podivně. Druhou osobou si nebyla jistá, ale z drobných klípků služebnictva na obou panstvích nabyla dojmu, že strýc Edmond nebyl vždycky dědicem celého majetku, nebyl jediným synem diktátorského Horácia. Kdysi zde musel být ještě jeho starší bratr, o tom se ale kdovíproč nikdy veřejně nemluvilo - a jeho portrét na galerii také není!