Yolanda 102.

102. Vysoký chlap jí citlivě manévroval ke dveřím pokoje, zastavil se až před prahem a neklidně se obracel k lůžku.
"Jak vyvádět?"
"V prvních dnech hrozně křičel a házel předměty," stěžoval si Jacques ublíženě. "Vidíte, že tu schází skoro všechno zařízení. Ty malé taburety, zrcadlo, dokonce i to bytelné křeslo, co přivezla se svými věcmi paní hraběnka a tolik je milovala. Rozbil i ty dvě vázy z čínského porcelánu a svícny. Když všechno rozmlátil, zdálo se, že se přece jen trochu uklidnil. Ale nechce nikoho vidět, nikoho u sebe nesnese. Služky tu nesmějí uklízet. Já pána nesmím umýt, převléknout, nedá se oholit ani učesat. A on... nic nejí, skoro vůbec nic. Ale pořád jen pije," žaloval věrný komorník.
Yolandě se vždycky zdálo, že strýčkův Jacques je velice schopný sluha. Ale dnes jí připadal jako stárnoucí, milující pes. Právě tak zkormouceně kroutil očima a čekal, kdo mu dá nějaký příkaz.
"Jdi do kuchyně a nařiď kuchařce, ať zabije dobře vykrmené kuře a dá vařit silnou polévku, " poručila věcně. "Chci v ní vidět hodně zeleniny, za chvíli to přijdu zkontrolovat."
"Slečinko, prosím... on... pan hrabě... nebude to jíst. Už jsme to zkoušeli, zrovna jak povídáte. Kuchařka uvařila polévku, že by postavila na nohy vola... s prominutím. Ale on... pán... hodil jí po mně i s mísou. Krásná mísa ještě po nebožce paní Isabelle se dočista rozbila a mně to opařilo, tuhle mám ještě bolák..."
"Nefňukej, Jacquesi, to už se nebude opakovat. Nařiď všechno v kuchyni a nech připravit také koupel. Potom zchystej čisté oblečení. Pošli sem služku, ať uklidí. A také si připrav potřeby k holení a nůžky," poroučela Yolanda s jistotou.