Yolanda105

105. To jaro byly celé provincie vzhůru nohama. Válka ve Flandrech zase jednou vrcholila. Slabý nebo méně ctižádostivý král by se své touhy po nevém území už dávno vzdal, ne ale veliký král Francie, který už už vztahoval své nenasytné ruce i po symbolu života a moci, po slunečním disku. Energický panovník pevnou rukou osobně podepisoval nejrůznější vyhlášení a nařízení. Po celé zemi zase chodily dívky a ženy uplakané, protože jejich manželé, synové a milenci odcházeli do války. Jen starší ženy už tomu byly tak přivyklé, že často ani neplakaly. Fanetka z bílého zámku štkala přímo srdceryvně. "Můj Bernard jde poprvé. A to jsme se měli zrovna brát. Ale on se najednou úplně zbláznil - a že musí vyzkoušet své válečnické štěstí, farář Bessiére nás beze všeho oddá o potom. Baže oddá, jenže jestli se můj milý vrátí!" "No a to s tou svatbou tolik pospícháž, že to musí být?" Zkoumavě se na ni zadívala zámecká kuchařka. "Ne, to ne," zapálila se Fanetka. "Já jen, že bych..." "Už ráda bys byla pod čepcem a měla Bernarda jistého, já ti rozumím. Ale s tímhle nic nenaděláš. Zblázní se obyčejný chlap jako urozenec," rozšafně ji ujišťovala kuchařka Margor, míchajíc polévku. "Jen se podívej na našeho pána, také se chystá. A tem má dokonce rodinu!" "Všichni vědí, že pan baron odchází do války jen kvůli svému příteli a to je mu ke cti. A panu de Laval se nedivím, že se vrhá do nebezpečí, když je na světě sám a tolik se trápí pro ztrátu paní Angeliky a toho maličkého. Ale co ti ostatní, co Bernard? Tolik se o něj bojím, že se mi z toho snad srdce rozskočí." "Modli se holka, nic jiného nemůžeš," poradila jí kuchařka a znalecky olízla měchačku. Přidala solli a důkladně zamíchala. "Stejně nevíš, co na tebe v životě čeká. Jestli ten, co ti dovede vyhrnovat sukni a přivádět tě do ráje, bude také dobrým manželem. Ten můj byl taky milý a hezký jako Bernard - a jen jsem si ho vzala, vyklubal se z něj takový mizera, že jsem se nakonec div nemodlila, aby se z jědné té nekonečné války nevrátil." Ochutnala podruhé, zatvářila se spokojeně a rozhovor uzavřela rázně: " No, nakonec se opravdu nevrátil, dobrotivý bůh mě vyslyšel i bez modlení."