Yolanda 108.

"Nežádala lásku ani vášeň, toužila jen po troše lidského štěstí. Právem očekávala, že k ní výměnou za její majetek budu vlídný. Snad dokonce věřila, že jí dokážu nahradit jediného syna, který předčasně zemřel. Ale to jsem tenkrát nepochopil."
"Nač o tom ztrácet slova, je to dávno za tebou."
"Nikdy to nebude za mnou. Vídal jsem se s Isabellou pouze občas u oběda, když mi došly výmluvy, co neodkladného zase mám v hospodářství. U večeře jsem se kroutil jako v pekle, když jsem s ní musel sedět za ohromným stolem ve světle neúprosných svíček. Pokud jsme zrovna neměli hosty a já musel hledět jen na její zvadlost, trpěl jsem jako zvíře. Ačkoli to není mým zvykem, často jsem se opil, abych s tím obrazem před očima mohl vůbec spát, taková je pravda. Za ty dva roky manželství jsem se svou ženou strávil všehovšudy pár hodin. Ano, dokázal jsem se zapřít, byl jsem připraven se dotknout jejího těla, ale nedokázal jsem pobývat v její společnosti."
"Přestaň, Edmonde, často se stává, že se manželé nesnášejí. Obviňuješ se, jako bys spáchal zločin."
"Přesně tak to je. Já jsem ji zabil. To já mám na svědomí její život. "
"Na její smrti neneseš žádnou vinu. Zemřela na úbytek plic, musela být smrtelně nemocná dlouho předtím, než se za tebe provdala."
"Ano, tak se to říkalo a já tomu z pohodlnosti věřil. Dnes vím, že zemřela, protože už nechtěla žít. A to jsem způsobil já!"