Yolanda 111.

111. "To nemůžeš, Huberte, ty musíš zůstat. Máš ženu, děti... tebe odtud nic nevyhání."
"Kdoví," prohodil baron náhle zatrpkle A Edmond si (jako už tolikrát předtím) bolestně uvědomil, že jeho přítel není ve svém vytouženém manželství šťastný.
"Ne, ne," pokračoval baron vzápětí téměř bez pauzy, takže nezasvěcenému by asi jeho zákmit trpkosti unikl, "celé roky jsme se od sebe neodloučili a kdybych vás měl opustit v této chvíli, do smrti bych měl dojem, že jsem v rozhodujícím okamžiku zradil mladšího bratra!"
Oba muži spolu jednali vždycky bez okolků a jestliže tentokrát baron Hubert použil tak obřadného oslovení, jeho přítel pochopil, že nemá cenu cokoli namítat. Bylo rozhodnuto.
"Dobrá, pojedeme tedy společně," souhlasil. "Fortuna snad bude bdít nad námi oběma, můj starší bratře," dodal s náznakem humoru, který jako by patřil k tomu dávnému panu de Laval, který se poslední rok kamsi vytratil.