Yolanda 114.

Snad se Laura de LaFerté v posledních týdnech opravdu nějak změnila. S pokývnutím vzala na vědomí všechna fakta a procítěně se obrátila na hraběte de Laval, jenž jí v tom okamžiku stál po boku.
"Jsem vděčna svému choti, že vše rozhodl s takovou prozíravostí a jemností. Vždyť na koho bych se mohla v tomto světě spolehnout, nebýt vaší přátelské pomoci, pane," hlesla zlomeně.
"Je vám a vaší rodině kdykoli k dispozici," poklonil se hrabě zdvořile.
Plavovlasá baronka byla nesmírně krásná pod černými závoji, s prostým účesem a bez šperků. Její krása bez obvyklého působivého rámce vynikala tím víc a pan de Laval tím byl nečekaně zasažen. Nikdy tu pyšnou paní neměl v obzvláštní oblibě, teď ji však musel obdivovat a litovat a snad se - nechtěně a zcela nepatřičně v té chvíli - do jeho zmučeného srdce vloudil i náznak jiného citu.