Yolanda 115.
115. Pro Yolandu byla ztráta otce těžkou ránou. Filip nebyl sourozencem, který by jí za takových okolností mohl poskytnout tolik potřebnou oporu. Vůči všem vystupoval pyšně a drze, ano, často i vůči matce. Arogantně si vynucoval, aby s ním bylo zacházeno jako s dospělým mužem a dědicem majetku, ačkoli tomu postavení zdaleka nedorostl.
Krátce po jeho čtrnáctých narozeninách se přihodilo něco, čehož pravou podstatu se Yolanda nikdy nedozvěděla. Jediní, jichž se totiž odvážila zeptat, chůva a strýc Edmond, jí s názorovou shodou odpověděli, že podobné informace do uší mladých slečen nepatří. Přesněji řečeno, strýc obalil své tajnůstkářství do blankytného obláčku, zatímco chůva pravila naprosto jasně: "Jó, tak po tomhle vám nic není. I kdybych chtěla jen slovo ceknout, paní baronka by mně zmlátila jako zamlada." Yolanda posmutněla, protože ve skutečnosti si přála, aby jí ti dva vyvrátili, co zaslechla tajně šuškat děvečky ve chlévě - že snad Filip učinil jedné ze služtiček násilí. Něčeho takového by snad bratr přece jen nebyl schopen. Nebo ano? Pravdy se nedobrala, děvče ale krátce nato ze zámku zmizelo a když se po něm ptala, chůva řekla, že holčina se vrátila domů, prý se tam má vdávat. A Fanetka tvrdila, že před odchodem ta holka skoro tancovala a ukazovala spoustu peněz, co prý jí paní baronka dala.
Možná ani nelhala, nebyl by to první prapodivný barončin skutek. S Yolandou se nesblížila o nic víc než dřív, ale přestože od otcova úmrtí uběhl už víc než rok, matka nepřestávala nosit své černé šaty a závoje se stejným smutkem, jako by tomu byl týden. Yolanda si byla za života rodičů prakticky jistá, že matka otce nemiluje, teď ale byla nucena připustit, že se mýlila. I povahou se paní Laura hodně změnila. Jen velmi zřádka zůstávala za zavřenými dveřmi svého apartmá. Pohybovala se mezi lidmi, ale nerozkazovala panovačně, s jistou dávkou pdráždění, jako tomu bývalo dřív, hovořila tiše a mírně, s hlavou schýlenou jako prosebnice. Poprvé se věnovala chodu domácnosti a panství, jak se na svědomitou dámu v jejím postavení slušelo, přitom naslouchala jako orákulu radám Edmonda de Laval.
Krátce po jeho čtrnáctých narozeninách se přihodilo něco, čehož pravou podstatu se Yolanda nikdy nedozvěděla. Jediní, jichž se totiž odvážila zeptat, chůva a strýc Edmond, jí s názorovou shodou odpověděli, že podobné informace do uší mladých slečen nepatří. Přesněji řečeno, strýc obalil své tajnůstkářství do blankytného obláčku, zatímco chůva pravila naprosto jasně: "Jó, tak po tomhle vám nic není. I kdybych chtěla jen slovo ceknout, paní baronka by mně zmlátila jako zamlada." Yolanda posmutněla, protože ve skutečnosti si přála, aby jí ti dva vyvrátili, co zaslechla tajně šuškat děvečky ve chlévě - že snad Filip učinil jedné ze služtiček násilí. Něčeho takového by snad bratr přece jen nebyl schopen. Nebo ano? Pravdy se nedobrala, děvče ale krátce nato ze zámku zmizelo a když se po něm ptala, chůva řekla, že holčina se vrátila domů, prý se tam má vdávat. A Fanetka tvrdila, že před odchodem ta holka skoro tancovala a ukazovala spoustu peněz, co prý jí paní baronka dala.
Možná ani nelhala, nebyl by to první prapodivný barončin skutek. S Yolandou se nesblížila o nic víc než dřív, ale přestože od otcova úmrtí uběhl už víc než rok, matka nepřestávala nosit své černé šaty a závoje se stejným smutkem, jako by tomu byl týden. Yolanda si byla za života rodičů prakticky jistá, že matka otce nemiluje, teď ale byla nucena připustit, že se mýlila. I povahou se paní Laura hodně změnila. Jen velmi zřádka zůstávala za zavřenými dveřmi svého apartmá. Pohybovala se mezi lidmi, ale nerozkazovala panovačně, s jistou dávkou pdráždění, jako tomu bývalo dřív, hovořila tiše a mírně, s hlavou schýlenou jako prosebnice. Poprvé se věnovala chodu domácnosti a panství, jak se na svědomitou dámu v jejím postavení slušelo, přitom naslouchala jako orákulu radám Edmonda de Laval.
posted by Yolanda at 8:30 AM
0 Comments:
Post a Comment
<< Home