Yolanda 116.
116. Správce pana de la Ferté byl za života svého pána zvyklý, že správcuje spíš jen pro jméno, protože si jeho přítomnost žádá milostivá paní baronka kvůli rodinné prestiži, ale veškeré odpovědné rozhodování si stejně osobuje baron, v prvních týdnech po jeho smrti byl proto jako bez hlavy. Edmond de Laval však ostražitě dohlížel na každou maličkost. Tak jako v době jeho dlouhé nepřítomnosti Hubert dohlížel na jeho majetku, tak on nyní odplácel tuto službu přítelově vdově a sirotkům. Ten dávný soukromý žal, stále ještě nepřekonaný, bral jeho skutkům přirozenou vřelost a radost z dobře vykonané práce, ale žil mezi lidmi, kteří ho znali a milovali. Některým možná jeho stálá zachmuřenost vadila, všichni ho ale vždy respektovali.
Při výkonu povinností, jež si dobrovolně nabral na svá bedra, býval denně v domě svého zesnulého přítele. A nepřestával žasnout nad proměnou paní de la Ferté. Jak živě se ta kdysi blazeovaná a nervní dáma o vše zajímala, s jak dojímavou pokorou přijímala každý jeho názor a radu! Často jej poprosila, aby se zdržel k obědu či na večeři a i když pokaždé uposlechl s téměř nepatřičnou radostí, nakonec se to vždycky nějak pochrulo, seděl naproti té krásné paní v honosné jídelně a mezi nimi se přímo hmatatelně rozlévalo jen trapné ticho.
Paradoxně ožíval v přítomnosti mladého Filipa. Toho mládenečka nikdy neměl moc rád, ačkoli se za to svému příteli v duchu mnohokrát omlouval. Hubertův syn se mu celá léta zdál nějak nedomrlý, pokřivený či co, což jeho přímá povaha nemohla vystát. K tomu postoji jistě nemálo přispíval fakt, že mládeneček se na něj - právě jako na všechny ostatní lidi kolem sebe - znechuceně ofrňoval. Nyní ho ale Filip vítal pokaždé s potěšením, jeho jemná, téměř dívčí tvář zářila upřímným nadšením, když si lichotnými slovy vyprošoval alespoň krátkou lekci v šermu. Velice mu scházel jeho duelant a věrný společník, Gaucher de Brulard. Mladý šlechtic byl jedním z těch, co vsadili na vojenskou slávu, do války šel po boku Huberta de la Ferté - a stejně jako on už se nevrátil.
Při výkonu povinností, jež si dobrovolně nabral na svá bedra, býval denně v domě svého zesnulého přítele. A nepřestával žasnout nad proměnou paní de la Ferté. Jak živě se ta kdysi blazeovaná a nervní dáma o vše zajímala, s jak dojímavou pokorou přijímala každý jeho názor a radu! Často jej poprosila, aby se zdržel k obědu či na večeři a i když pokaždé uposlechl s téměř nepatřičnou radostí, nakonec se to vždycky nějak pochrulo, seděl naproti té krásné paní v honosné jídelně a mezi nimi se přímo hmatatelně rozlévalo jen trapné ticho.
Paradoxně ožíval v přítomnosti mladého Filipa. Toho mládenečka nikdy neměl moc rád, ačkoli se za to svému příteli v duchu mnohokrát omlouval. Hubertův syn se mu celá léta zdál nějak nedomrlý, pokřivený či co, což jeho přímá povaha nemohla vystát. K tomu postoji jistě nemálo přispíval fakt, že mládeneček se na něj - právě jako na všechny ostatní lidi kolem sebe - znechuceně ofrňoval. Nyní ho ale Filip vítal pokaždé s potěšením, jeho jemná, téměř dívčí tvář zářila upřímným nadšením, když si lichotnými slovy vyprošoval alespoň krátkou lekci v šermu. Velice mu scházel jeho duelant a věrný společník, Gaucher de Brulard. Mladý šlechtic byl jedním z těch, co vsadili na vojenskou slávu, do války šel po boku Huberta de la Ferté - a stejně jako on už se nevrátil.
posted by Yolanda at 9:45 AM
0 Comments:
Post a Comment
<< Home