Yolanda 117.
117. Edmond ale dobře chápal, že ze všeho nejvíc ho potřebuje Yolanda. Odmalička vyrůstala pod ochranou bílého zámečku velmi osaměle, když ji bratr přehlížel a matka nemilovala. V přítomnosti otce a strýce si svoji osamělost ani neuvědomovala, po otcově smrti se však až nezdravě přimkla k Edmondovi, jako by cítila, že krom něho a staré chůvy nemá na tomto světě blízkého člověka.
Lidské jazyky se pletou do všeho. Tu v dobrém, jindy se zlým úmyslem, nikdy nic nesmlčí. Zvolna se krajem začaly šířit úvahy, že smutku už bylo v obou panských domech víc než dost a že by se ti dva ovodvělí měli vzít. Už kvůli dobré pověsti, když jsou spolu téměř denně. A pak, jejich majetky leží tak dokonale příhodně vedle sebe... Hraběcí majetek je nepoměrně rozsáhlejší a pán pro něj dědice nemá, baronka je ještě mladá, mohla by mu ho dát. Hrabě vůbec nevypadá špatně s těmi svými zajímavě bílými vlasy a ona jistě není mrtvá ve svých tělesných touhách...
"Ano, slyšel jsem takové řeči, pana hrabě a i já si myslím, že tohle by bylo nejlepší řešení," dovodil jednoho večera komorník Jacques. Se svým pánem v posledních létech překonal tolik obtíží, při nichž osvědčil trpělivost, statečnost i moudrost, že s ním hrabě jednal víceméně jako s přítelem a v lecčems na něj dal, tentokrát ale rázně zaprostestoval:
"Nesmysl, Hubert byl jako můj bratr a jeho žena... to je jako bych se měl oženit s vlastní sestrou!"
I jeho samotného ale už několikrát napadlo, že toto by bylo nejschůdnější řešení a nejeden večer nad sklenkou rubínového moku zvažoval všechna pro a proti. Když si na Lauru vzpomněl někdy přes den, přicházela mu na mysl jen v tom nejlepším. Více než po roce konečně odložila ty černé závoje, střídmé šaty, onyxovou brož a hladký účes ale ne a ta nečekaná věrnost jeho zesnulému příteli ho u ní bezděčně zas a znovu dojímala. V nesouladu s tím však vzpomínal i na její vůni, na dokonalé ruce, na bleděmodrou žilku, která jí pulsovala na útlém hrdle a zjevovala se jen při určitém nachýlení barončiny hlavy. Často pocítil rozechvění, jako by ji miloval či snad po ní přinejmenším toužil. Ale kdykoli se ocitl Lauře de la Ferté tváří v tvář, to něžné kouzlo, jímž ho opřádala ve své nepřítomnosti, beznadějně mizelo.
Po přísném zpytování svědomí hrabě seznal, že ho k ní neváže ani náznak něžného citu, to by však nemělo být na překážku. On se po Angeličině smrti vzdal pomyšlení na novou lásku, Lauru kdysi podezíral, že na svém manželovi příliš nelpí, nyní se však zdálo, že své ztráty upřímně želí. Málo sňatků se snad denně uzavírá z rozumu? Jejich manželství by mohlo být docela spokojené, jistě by se dokázali navzájem ctít a tolerovat. A z toho svazku by vyplynulo hodně dobrého. Filip by byl patrně docela spokojen, kdyby se jeho poručník stal zároveň i otčímem a jeho výchově by to prospělo. Yolandu by mohl zahrnovat láskou po libosti a postarat se o její budoucnost jak sám uzná za vhodné. Laura by mu mohla dát dědice pro Airvault. Ačkoli ho kdovíproč vlastně nevzrušovala, je mladá a krásná, on se nebude vyhýbat manželským povinnostem. Proč váhat, doba smutku dávno minula, může se té osamělé paní vyjádřit ve vší počestnosti...
Lidské jazyky se pletou do všeho. Tu v dobrém, jindy se zlým úmyslem, nikdy nic nesmlčí. Zvolna se krajem začaly šířit úvahy, že smutku už bylo v obou panských domech víc než dost a že by se ti dva ovodvělí měli vzít. Už kvůli dobré pověsti, když jsou spolu téměř denně. A pak, jejich majetky leží tak dokonale příhodně vedle sebe... Hraběcí majetek je nepoměrně rozsáhlejší a pán pro něj dědice nemá, baronka je ještě mladá, mohla by mu ho dát. Hrabě vůbec nevypadá špatně s těmi svými zajímavě bílými vlasy a ona jistě není mrtvá ve svých tělesných touhách...
"Ano, slyšel jsem takové řeči, pana hrabě a i já si myslím, že tohle by bylo nejlepší řešení," dovodil jednoho večera komorník Jacques. Se svým pánem v posledních létech překonal tolik obtíží, při nichž osvědčil trpělivost, statečnost i moudrost, že s ním hrabě jednal víceméně jako s přítelem a v lecčems na něj dal, tentokrát ale rázně zaprostestoval:
"Nesmysl, Hubert byl jako můj bratr a jeho žena... to je jako bych se měl oženit s vlastní sestrou!"
I jeho samotného ale už několikrát napadlo, že toto by bylo nejschůdnější řešení a nejeden večer nad sklenkou rubínového moku zvažoval všechna pro a proti. Když si na Lauru vzpomněl někdy přes den, přicházela mu na mysl jen v tom nejlepším. Více než po roce konečně odložila ty černé závoje, střídmé šaty, onyxovou brož a hladký účes ale ne a ta nečekaná věrnost jeho zesnulému příteli ho u ní bezděčně zas a znovu dojímala. V nesouladu s tím však vzpomínal i na její vůni, na dokonalé ruce, na bleděmodrou žilku, která jí pulsovala na útlém hrdle a zjevovala se jen při určitém nachýlení barončiny hlavy. Často pocítil rozechvění, jako by ji miloval či snad po ní přinejmenším toužil. Ale kdykoli se ocitl Lauře de la Ferté tváří v tvář, to něžné kouzlo, jímž ho opřádala ve své nepřítomnosti, beznadějně mizelo.
Po přísném zpytování svědomí hrabě seznal, že ho k ní neváže ani náznak něžného citu, to by však nemělo být na překážku. On se po Angeličině smrti vzdal pomyšlení na novou lásku, Lauru kdysi podezíral, že na svém manželovi příliš nelpí, nyní se však zdálo, že své ztráty upřímně želí. Málo sňatků se snad denně uzavírá z rozumu? Jejich manželství by mohlo být docela spokojené, jistě by se dokázali navzájem ctít a tolerovat. A z toho svazku by vyplynulo hodně dobrého. Filip by byl patrně docela spokojen, kdyby se jeho poručník stal zároveň i otčímem a jeho výchově by to prospělo. Yolandu by mohl zahrnovat láskou po libosti a postarat se o její budoucnost jak sám uzná za vhodné. Laura by mu mohla dát dědice pro Airvault. Ačkoli ho kdovíproč vlastně nevzrušovala, je mladá a krásná, on se nebude vyhýbat manželským povinnostem. Proč váhat, doba smutku dávno minula, může se té osamělé paní vyjádřit ve vší počestnosti...
posted by Yolanda at 9:27 AM
0 Comments:
Post a Comment
<< Home