Yolanda 123.

123. Edmond de Laval si přál být k Lauře trpělivý a ohleduplný i přes to, že rozhovor trval téměř hodinu a zjevně nikam nevedl. Ale lejí nepochopitelná agresivita ho podráždila. Tím spíš, že celé to dohadování se dotýkalo jeho milované holčičky. V tom okamžiku se mu baronka dočista zprotivila. Ještě, že ho před ní něco celé ty roky varovalo! Ještě, že nedal na řeči lidí a neodhodlal se požádat ji konečně o ruku! Tak pyšnou a tvrdou ženu denně nalézat ve svém domě a loži? To je lepší věčná samota!
"Dost, madam," řekl přiškrceně a netušil, že na opáleném hrdle mu přitom zběsile pulsuje žíla naběhlá rozhněvanou krví. "Až dosud jsem se snažil dovolávat vašeho rozumu a mateřské lásky, ale v obou těchto bodech narážím na vaše nepochopení. Je skutečně dost možné, že nedovedu posoudit, jaká výchova je vhodná pro urozenou dívku, ale to nic nemění na tom, že Yolandu miluji jako vlastní dceru. Znám každý záchvěv jejího nosíku, každé podmračení jejího obočí a rozumím jim, což se o vás povědět nedá! Já nevěřím, že pro Yolandu je vhodná klášterní výchova! A jestli se přesvědčím o tom, že ji vaše neústupnost v tomto směru způsobila sebemenší újmu, pak nebudu váhat a při obraně jejích zájmů předstoupím se svojí žalobou před všechny světské soudy, naším guvernérem počínaje a konče králem. A nebude-li to stačit, odvolám se k samotnému Bohu. A třeba i k ďáblu, to vám přísahám na vlastní duši i na věčný život svého bratra Huberta de la Ferté!"

Yolanda 122.

122. Chtěl jsem vám jen napovědet, že Yolanda je právě takové ptáče, které potřebuje ke svému životu volnost. Ale při vašich názorech asi toto odmítáte uznat."
"Ovšemže ano, " promluvila živě. "Víte, že si velmi cením vašich náhledů, milý příteli, ale v tomto případě prostě zveličujete," zasmála se lehounce. "Přísnost a discipína přec není na překážku štěstí, to patří k dobré výchově, zejména k výchově mladé dámy. Sama jsem byla vzdělána mezi řeholními sestrami a jakkoli si vzpomínám, že jeden čas mi jejich zavedený řád velmi nevyhovoval, později jsem byla mnohokrát vděčná za zásady, které mi ty ctihodné ženy vštípily. "
"Rozumím vám," vybuchl Edmond de Laval, který se prostě už nedokázal déle ovládat. "Jste odhodlána Yolandu poslat k jeptiškám do Poitiéres za každou cenu."
"Ano," přiznala klidně. "A vy mi v tom nemůžete zabránit. Pamatujte na poslední vůli mého manžela - mám se provždy řídit vašimi radami, ale nikde nestojí, že těch rad musím za všech okolností do písmene uposlechnout! Odvoláte se snad k soudu, ke guvernérovi nebo vím já kam, kde se podobné případy řeší?"

Yolanda 121.

121. "Jsem pevně rozhodnuta! Všechno už je zařízeno, Yolanda odjede příští týden."
"To nedovolím!"
"Nemusím se vás dovolovat, hrabě. A na tomto svém rozhodnutí trvám!"
Ostrý střet mezi Edmondem de Laval a baronkou Laurou byl naprosto nečekaný, Laura si však v té důležité věci postavila hlavu právě tak vzdorně, jako by se nenadále zase vrátila do své dávné původní podoby.
"To děvče potřebuje systematickou výchovu. Marně pro ni najímám učitele a a sama se věnuji jejímu vzdělání, prostě to nestačí. Je roztěkaná, chybí jí disciplína, nespolupracuje."
"Ani se nedivím, pokud za vzdělání považujete tanec s knihou na hlavě," podotkl Edmond. K takové scéně se nachomýtl jen jednou a přesto jí byl hluboce otřesen. A při pomyšlení, že by jeho milovanou svobodomyslnou dívenku měli zavřít do učení k jeptiškám se v něm všechno bouřilo. V posledních měsících se zase naučila smát a radovat ze života, teď by ji chtěli uvěznit mezi studené zdi kláštera?
"Snad připustíte, že při svém vychování dobře vím, jaké uměny jsou pro budoucí dámu nezbytné," vyjela Laura neobyčejně útočně.
"Vím jen jedno - že Yolanda je z bytostí, které nesnesou okovy jakéhokoli druhu. Kdysi jako malý chlapecjsem rád pozoroval jednu pěnkavku. Sedávala ve výklenku staré stříly blízko mého okna. Byla roztomilá a šťastná, načechrávala si peříčka a čiřikala. Nikdy jsem to neřekl nahlas, ale toužil jsem ji mít pořád u sebe a můj oddaný sluha to pochopil. Chytil ji a jednoho dne mi ji přinesl b proutěné klícce. Seděla na bidélku celá splihlá, nevšímala si nádobky s vodou ani vybrané potravy a nevydala ani hlásku. Myslel jsem, že si zvykne, ale když to trvalo dva dny, nedokázal jsem ji déle trápit a pustil jsem ji na svobodu."
"No a? Co to má společného s Yolandou?" upřímně užasla baronka. "Jde o vážnou věc, proč sem pletete jakéhosi ptáka?"
V tu chvíli blesklo panu de Laval hlavou to, co si celá léta odmítal přiznat - paní Laura je opravdu oslnivě krásná, ale také nesmírně hloupá. A v duchu si říkal:´Ubohý, ubohý Hubert!´