Yolanda 123.

123. Edmond de Laval si přál být k Lauře trpělivý a ohleduplný i přes to, že rozhovor trval téměř hodinu a zjevně nikam nevedl. Ale lejí nepochopitelná agresivita ho podráždila. Tím spíš, že celé to dohadování se dotýkalo jeho milované holčičky. V tom okamžiku se mu baronka dočista zprotivila. Ještě, že ho před ní něco celé ty roky varovalo! Ještě, že nedal na řeči lidí a neodhodlal se požádat ji konečně o ruku! Tak pyšnou a tvrdou ženu denně nalézat ve svém domě a loži? To je lepší věčná samota!
"Dost, madam," řekl přiškrceně a netušil, že na opáleném hrdle mu přitom zběsile pulsuje žíla naběhlá rozhněvanou krví. "Až dosud jsem se snažil dovolávat vašeho rozumu a mateřské lásky, ale v obou těchto bodech narážím na vaše nepochopení. Je skutečně dost možné, že nedovedu posoudit, jaká výchova je vhodná pro urozenou dívku, ale to nic nemění na tom, že Yolandu miluji jako vlastní dceru. Znám každý záchvěv jejího nosíku, každé podmračení jejího obočí a rozumím jim, což se o vás povědět nedá! Já nevěřím, že pro Yolandu je vhodná klášterní výchova! A jestli se přesvědčím o tom, že ji vaše neústupnost v tomto směru způsobila sebemenší újmu, pak nebudu váhat a při obraně jejích zájmů předstoupím se svojí žalobou před všechny světské soudy, naším guvernérem počínaje a konče králem. A nebude-li to stačit, odvolám se k samotnému Bohu. A třeba i k ďáblu, to vám přísahám na vlastní duši i na věčný život svého bratra Huberta de la Ferté!"