Yolanda 124.
124. Edmond de Laval doprovodil svoji svěřenku do Poitiéres osobně. V klášteře ji předal přímo do rukou matky představené a když viděl její utrápený pobledlý obličejík, přislíbil, že ji bude často navštěvovat.
"Ne, ne, hrabě! Příliš často ne, naše regule nepovolují ani laickým žačkým, aby byly příliš často vyrušovány světským děním," musel se skřípěním zubů vyslechnout od staré abatyše. "Našim chovankám se dostane všestranné výchovy, avšak musí dodržovat přísný řád."
"Nicméně uvažte, ctihodná matko, " zahovořil medovým hlasem i když se při tom musel velmi přemáhat," že vaše chovanky se dostávají pod zdejší střechu většinou v dětském věku a je dobře známo, že čím mladší stromek, tím snadněji se ohýbá. Moje schovanka již není dítětem. Také tomu není dávno, co utrpěla krutou ránu, když ztratila otce - velmi ho milovala..."
Yolandu odvedla laická sestra pryč aby oblékla stejnokroj klášterních chovanek a rozhovor mezi abatyší a panem de Laval mezitím pokračoval opatrně, jako by kocour našlapoval po měkoučkých tlapkách za myší. Když se Yolanda v doprovodu téže zamračené laické sestry po nějaké čtvrthodince vrátila ještě smutnější a nepatrnější v neslušivém tmavém rouchu klášterních žaček, hrabě se ji pokusil rozveselit sdělením, že ctihodná matka představená mu laskavě povolila dvě návštěvy v roce. Sám to považoval za veliký úspěch, který si vykoupil tučným obnosem ve prospěch kláštera a příslibem stejné částky po všechna léta Yolandina vzdělání. Ale zamračená ženština jen nepatrně pokynula, Yolanda před ním stojeně podklesla v kolenou v náznaku poklony a upřela na něj smutný, nedětsky hluboký pohled, z něhož se mu udělalo nevolno. Neodvážil se ji sevřít do náručí a zlíbat ji na rozloučenou tak upřímně, jak si přál, a jeho jediný vroucí polibek na čelo ji smutku nezbavil.
"Zvykne si, všechny si vždycky zvykly," zakrákara stará abatyše. "Jen si o ni nedělejte starosti, v péči sester a v lásce našeho Boha zakrátko rozkvete a bude veselá jako švitorka!
n smutně a nedětsky podívala a strojeně před ním podklesla vkolenou v
"Ne, ne, hrabě! Příliš často ne, naše regule nepovolují ani laickým žačkým, aby byly příliš často vyrušovány světským děním," musel se skřípěním zubů vyslechnout od staré abatyše. "Našim chovankám se dostane všestranné výchovy, avšak musí dodržovat přísný řád."
"Nicméně uvažte, ctihodná matko, " zahovořil medovým hlasem i když se při tom musel velmi přemáhat," že vaše chovanky se dostávají pod zdejší střechu většinou v dětském věku a je dobře známo, že čím mladší stromek, tím snadněji se ohýbá. Moje schovanka již není dítětem. Také tomu není dávno, co utrpěla krutou ránu, když ztratila otce - velmi ho milovala..."
Yolandu odvedla laická sestra pryč aby oblékla stejnokroj klášterních chovanek a rozhovor mezi abatyší a panem de Laval mezitím pokračoval opatrně, jako by kocour našlapoval po měkoučkých tlapkách za myší. Když se Yolanda v doprovodu téže zamračené laické sestry po nějaké čtvrthodince vrátila ještě smutnější a nepatrnější v neslušivém tmavém rouchu klášterních žaček, hrabě se ji pokusil rozveselit sdělením, že ctihodná matka představená mu laskavě povolila dvě návštěvy v roce. Sám to považoval za veliký úspěch, který si vykoupil tučným obnosem ve prospěch kláštera a příslibem stejné částky po všechna léta Yolandina vzdělání. Ale zamračená ženština jen nepatrně pokynula, Yolanda před ním stojeně podklesla v kolenou v náznaku poklony a upřela na něj smutný, nedětsky hluboký pohled, z něhož se mu udělalo nevolno. Neodvážil se ji sevřít do náručí a zlíbat ji na rozloučenou tak upřímně, jak si přál, a jeho jediný vroucí polibek na čelo ji smutku nezbavil.
"Zvykne si, všechny si vždycky zvykly," zakrákara stará abatyše. "Jen si o ni nedělejte starosti, v péči sester a v lásce našeho Boha zakrátko rozkvete a bude veselá jako švitorka!
n smutně a nedětsky podívala a strojeně před ním podklesla vkolenou v
posted by Yolanda at 9:34 AM
0 Comments:
Post a Comment
<< Home