Yolanda 126.

126. Hrabě de Laval nepromeškal v Poitiéres ani jednu návštěvu a jak šel čas, zvolna se uklidňoval. Yolanda si u Uršulinek očividně nezoufala. Tedy... nebyla nijak zvlášť nešťastná. Štastná ale pochopitelně také ne. Edmonda nejvíc dojímalo, jak se těšila na návrat domů. Jako kdyby to všechno její vzdělávání byla jen obtěžující nemoc a jakmile se vystůně, všechno zase bude jako dřív.
A zatím ani nyní už to doma není jako dřív. Edmond Yolandě do všech podrobností vypověděl, jak svědomitě její matka vypravila bratra Filipa do Paříže. S hojným doprovodem, finančním zjištěním a stohem doporučujících listů se odebral k markýze de Verriéres, která mu přislíbila zprostředkování služby v královském vojsku. A Fanetka chová, má rovnou dvojčátka. Pomáhá ji s nimi stará chůva, ta své svěřence posílá spoustu pozdravů a každý den se za ni modlí... Ale to už záměrně zamlčel, že baronka Laura před časem konečně odložila smutek a že se teď strojí daleko honosněji než kdy dřív. A o Adéle se jí také ani slůvkem nezmínil. Později marně pátral v duši, proč její přítomnost ve svém domě zamlčel, zejména když právě Yolanda vlastně nepřímo způsobila, že Adéle poznal.